CZ

V zákoutích ateliéru Intermédia 1 na pražské AVU, pod bdělým okem Mileny Dopitové, se Jan Slanina odklání od tajemství světelného a stage designu, čerpajíc inspiraci ze světa techno rave parties, kde nabíral po mnohá léta zkušenosti. Ty teď zúročuje ve své volné tvorbě. Jeho cesta započala v kolektivu XYZ project až do hlubin  jeskynních prostor klubu Ankali, vedoucí od Harmony přes CUKR a k dalším nekonečným tajemstvím města. S příchodem 4. průmyslové revoluce se Slanina zamýšlí nad tématem práce a hledá paralely mezi současnou digitální dobou a dobou první průmyslové revoluce. Přináší nyní tak aktuální otázky o relevanci strachu z umělé inteligence a dalších technologií, stejně jako se luddité kdysi v 19. století obávali tkalcovských strojů. Jeho zrak se obrací k architektonické plastice, která zobrazuje práci a její atributy, a nachází spojení s archetypálním povoláním 21. století. Ve svém díle, které je jako mýtický Ouroboros – had požírající si svůj vlastní ocas, Slanina používá AI jako zbraň proti AI, témata zkoumá právě používáním moderních technologií a hledá skrze ně odpovědi v současných nástrojích a materiálech. 

ENG

In the nooks and crannies of the Intermedia 1 studio at the AVU in Prague, under the watchful eye of Milena Dopitová, Jan Slanina deviates from the mysteries of lighting and stage design, drawing inspiration from the world of techno rave parties, where he has gained experience over many years. Now he is putting them to good use in his fine arts. His journey began in the XYZ project collective to the depths of the cavernous spaces of Ankali club, leading from Harmony through CUKR and on to other endless mysteries of the city. With the advent of the 4th Industrial Revolution, Slanina reflects on the theme of the work and looks for parallels between the current digital age and the time of the first industrial revolution. He brings now such timely questions about the relevance of fear of artificial intelligence and other technologies, just as the Luddites once feared weaving machines in the 19th century. His gaze turns to architectural sculpture, which depicts work and its attributes, and finds a connection to the archetypal 21st century profession. In his work, which is like the mythical Ouroboros, a snake eating its own tail, Slanina uses AI as a weapon against AI, exploring themes precisely through the use of modern technology and finding answers in contemporary tools and materials.

Co byla tvoje oblíbená či nezapomenutelná akce?

Na to je hrozně těžké odpovědět. Upřímně se postupně  z dělání světel na párty stala až skoro rutina že to zdánlivě splývá v jeden velkým mejdan. Zároveň je ale spousta akcí které svojí specifičností utkví v paměti. Je těžké vybrat pouze jeden mejdan protože bych měl nerad pocit že někomu křivdím. Díky rave kultuře jsem navázal spoustu přátelství zažil neuvěřitelnou spoustu věcí a mohl se podívat na místa kam by mě v životě nenapadlo že se podívám. Pokud ale opravdu musím vybrat ten jeden tak to bude ten co se mi vybaví jako a první a to Harmony & Nite Vibes v retenční nádrži v Braníce v roce 2021 kdy jsme společně Michalem Veltruským vytvořili  více než dva metry velkou svítící kouli ze sklolaminátu která visela na plošině nad nádrží. Naprosto Ikonický moment na který do smrti nezapomenu je když nám ta plošina den před akcí začala hořet.

What was your favorite or unforgettable event?

That's a very difficult question to answer. Honestly, making lights at raves has gradually become almost routine so that it seems to blend into one big party. But at the same time, there are a lot of events that are memorable for their specificity. It's hard to pick just one because I don't want to feel like I'm doing anyone wrong. Thanks to rave culture, I've made a lot of friends, experienced an incredible amount of things and been able to see places I never thought I'd see in my life. But if I really have to pick one, it would be the one that comes to mind first, and that is Harmony & Nite Vibes in the retention tank in Braník in 2021, when together with Michal Veltrusky we created a glowing fibreglass ball more than two meters high that hung on a platform above the tank. An absolutely iconic moment that I will never forget is when the platform caught fire the day before the event.