CZ

V hlubinách jeskyně, kde první lidé kdysi objevili ohněm prosvětlenou tmu, se narodila touha po spojení, po rituálu, po umění, po sebevyjádření se, po svobodě. Bubny duněly, ohně tancovaly na pomalovaných stěnách a mysl byla ohýbána pod vlivem přírodních látek. Tento archetypální moment, kdy se člověk oddával kolektivní extázi, se nyní znovuzrodil v podobě moderního rave. Prostoru, který nám dává až terapeutickou možnost odpojit se nejen od problémů okolního světa, ale také od vlastní osobnosti a být zajedno s ostatními, zahaleni kouřem a vlnící se v až sakrálním dunění. Světelné instalace dnešních rave party jsou dědici oněch pradávných ohňů a DJs spolu se světelnými tvůrci pak našimi současnými šamany a druidy, kněžími, kteří nás provádějí nocí plnou elektronických rytmů, bubnů pro náš věk. 


Skupinová výstava ELEKTROSALON s podtitulem From the Rave to the Gallery představuje umělce, kteří se vyvíjeli v tomto fascinujícím prostředí. Začínali jako visual makers nebo osvětlovači na rave a klubové scéně, kde měli možnost experimentovat, dělat chyby a růst. Růst v originální osobnosti nejen se specifickým charakterem, ale také svým vlastním vizuálním podpisem. Tito umělci, kteří se mezi sebou většinou znají a již spolu spolupracovali, tvoří specifickou scénu light designérů. Společně definují jeden umělecký směr, ve kterém jsou si navzájem inspirací i soupeři. 


Rave je více než jen taneční večírek; je to gesamtkunstwerk, celistvé umělecké dílo, kde se spojuje prostor, zvuk a vizuál. A právě vizuální umělci svými světelnými instalacemi do velké míry definují atmosféru večírku. Staví moderní oltáře, kolem nichž se koná skupinový rituál. Rituál rozpouštějící ego s důrazem na již zmíněný a důležitý společný prožitek energie. 


V galerijním prostoru se tito vizuální tvůrci setkávají poprvé mimo klubové prostředí. Někteří z nich představují své současné myšlenky a tvorbu, zatímco jiní se ohlížejí nazpět a aktualizují své dříve realizované projekty. Název výstavy ELEKTROSALON odkazuje na formát salonních výstav, populární na přelomu minulého století, a nabízí divákům možnost hledat společné rysy a propojení mezi jednotlivými autory.

ENG

In the depths of the cave, where the first humans once discovered the fire-lit darkness, a desire for connection, for ritual, for art, for self-expression, for freedom was born. Drums rumbled, fires danced on painted walls, and minds were bent by natural substances. This archetypal moment of indulging in collective ecstasy has now been reborn in the form of the modern rave. A space that gives us an almost therapeutic opportunity to disconnect not only from the problems of the outside world, but also from our own personalities and be at one with others, shrouded in smoke and undulating in an almost sacred rumble. The light installations of today's rave parties are heirs to those ancient fires, and DJs along with light makers are then our contemporary shamans and druids, priests who guide us through a night of electronic beats - drums for our age.


The group exhibition ELEKTROSALON, subtitled From the Rave to the Gallery, presents artists who have evolved in this fascinating environment. They started as visual makers or lighting designers in the rave and club scene, where they had the opportunity to experiment, make mistakes and grow. Growing into original personalities with not only a specific character, but also their own visual signature. These artists, who mostly know each other and have worked together before, form a specific scene of light designers. Together they define an artistic direction in which they are both inspiration and rivals.


A rave is more than just a dance party; it is a gesamtkunstwerk, a complete work of art where space, sound and visuals come together. And it is the visual artists who largely define the party atmosphere with their light installations. They build modern altars around which a group ritual takes place. A ritual that dissolves the ego with an emphasis on the aforementioned and important shared experience of energy.


In the gallery space, these visual artists meet for the first time outside of a club setting. Some of them present their current ideas and work, while others look back and update their previously realized projects. The title of the exhibition, ELEKTROSALON, refers to the format of salon exhibitions popular at the turn of the last century, and offers viewers the opportunity to look for commonalities and connections between the artists.

Zkratku TBA, tedy To Be Announced, použivali a používají různé kolektivy v rave subkultuře také ve spojení s "Location TBA", aby vytvořili v návštěvnících napětí, zvědavost a navázali tak či podtrhli (nyní již spíše pseudo) nelegálnost svých eventů. Mnohokrát však byla tato finta využita i z jiného důvodu - samu lokaci bylo složité a obtížné domluvit, a proto do poslední chvíle nebylo mnohokrát vůbec jasné, kde a jestli vůbec se rave uskuteční. Artist TBA odkazuje k tomuto trendu, prvopočátkům nelegálních rave parties, kde šlo spíše o lákadlo samotného kolektivního prožitku, než klasický koncertový line-up, celého kultu anonymity a skryté identity této subkultuře vlastních aspektů. Zde je tak využit ke komunikaci a postupnému odhalení několika různých instalací od umělců, umělkyň a kolektivů tohoto mysteriózního světa.

ENG

The abbreviation TBA, To Be Announced, has been used and is used by various collectives in the rave subculture also in conjunction with "Location TBA" to create tension and curiosity in the visitors and to establish or underline the (now rather pseudo) illegality of their events. However, many times this ploy was used for another reason - the location itself was complicated and difficult to arrange, and therefore many times it was not clear until the last moment where and even if the rave would take place. Artist TBA refers to this trend, to the early days of illegal rave parties, where it was more about the lure of the collective experience itself than the classic concert line-up, the whole cult of anonymity and the hidden identity aspects inherent in this subculture. Here it is thus used to communicate and gradually reveal several different installations by artists, performers and collectives of this mysterious world.

Workshops

18. 10.  (17:00-19:00)
Hudba a technologie

Lektoři:

Václav Peloušek aka Toyota Vangelis (Bastl Instruments), 
Patrik Veltruský (Bastl Instruments), Pierre Urban (GOODGOOD, H40), Tjaša Pogačar (Projekt Atol), Leoš Hort aka HRTL (PrůšaLab)

25. 10.  (18:00-19:00)
Guided tour with curators by Šilpoch & Hájek (ENG)
(18:00-19:00)
Kurátorská prohlídka s Šilpochem a Hájkem (CZ)


1. 11.    (18:00-20:00)
Backstage w/ Artists (CZ/ENG)

Potkejte se osobně s umělci a zetpte se jich na jejich kouzla a triky. V rámco večera se můžete podívat na to jak umělci tvoří a naučit se ovládt nové technologie a přístupy.

Meet the artists in person and ask them about their magic and tricks. During the evening, you can see how artists create and learn to master new technologies and approaches.

4. 11.  (10:00-16:00)
Vyrob si svůj NEON 1. 
Rezervace: needfor@schlauch.cz

5. 11.   (10:00-16:00)
Vyrob si svůj NEON 2. 
Rezervace: needfor@schlauch.cz

Terapie

Léčivé účinky infračerveného světla se využívají pro léčbu zranění kloubů či nachlazení. Zveme návštěvníky, aby na chvíli zvolnili a ohřáli se v záři červeného světla. S rýmičkou si nezarejvíš.

Therapy

The near infrared light with its therapeutic qualities is used to heal flues or joint injuries. We invite the audience to have a seat and take a minute under the warming red light. Every raver needs a break.

CZ

Architekti, sochaři a umělci, obdaření neobyčejnou zručností, přistupují ke svému dílu s lehkostí, která překračuje hranice samotného bytí. Nejenže stáli u kolébky letní školy Maříž, ale byli i klíčovými tvůrci prvních vizuálních prvků Harmony rec.. V tajemných hlubinách lesa, kam chodili pro inspiraci na houby, objevili dřevo, které se stalo středobodem jejich experimentů a nosným pilířem instalací, které vytvořili. Z hibernačního spánku se na scénu opět vracejí a pro tuto výstavu připravují speciální zážitek, kde se zaměří na práci s červeným světlem. Ačkoliv je toto světlo obvykle spojeno s klubovým prostředím, zde bude použito ve své sluneční formě, což umožní jeho transformaci do ozdravného procesu pro diváka. Tímto způsobem kolektiv GoJo hledá nové možnosti vyjádření a propojuje uměleckou tvorbu s léčivými aspekty světla.

ENG

Architects, sculptors and artists, endowed with extraordinary skill, approach their work with an ease that transcends the boundaries of existence itself. Not only were they at the cradle of the Maříž Summer School, but they were also key creators of the first visual elements of Harmony. In the mysterious depths of the forest, where they would go for inspiration to forage for mushrooms, they discovered wood, which became the centerpiece of their experiments and the supporting pillar of the installations they created. They are returning to the scene from hibernation and are preparing a special experience for this exhibition, where they will focus on working with red light. Although this light is usually associated with club environments, here it will be used in its solar form, allowing it to be transformed into a healing process for the viewer. In this way, the GoJo collective seeks new possibilities of expression and connects artistic creation with the healing aspects of light.

Co byla vaše oblíbená či nezapomenutelná akce?

Pro nás byla asi nejcennější jedna z naších prvních akcí Harmony w/ Yan Cook (2015). Byla to vlastně první akce, kterou jsme dali dohromady v našem plném složení (Honza, Nico, Michal a Adam). Po tomhle zážitku jsme u podobných akcí zústali dalších 5 let. Důležitou roli v tom hrála spolupráce s někdejším XYZ project, který nás zasvětil do práce se světlem, a se kterým jsme dělali řadu nadcházejících akcí. 

What was your favorite or unforgettable event?

Probably one of our first events, Harmony w/ Yan Cook (2015), was the most valuable for us. It was actually the first gig we put together with our full line-up of Honza, Nico, Michal and Adam. After that experience we stayed with similar scheme of events
for the next 5 years. The cooperation played an essential role in this with the former XYZ project, which introduced us to work with light, and with which we did several upcoming events.

CZ

V zákoutích ateliéru Intermédia 1 na pražské AVU, pod bdělým okem Mileny Dopitové, se Jan Slanina odklání od tajemství světelného a stage designu, čerpajíc inspiraci ze světa techno rave parties, kde nabíral po mnohá léta zkušenosti. Ty teď zúročuje ve své volné tvorbě. Jeho cesta započala v kolektivu XYZ project až do hlubin  jeskynních prostor klubu Ankali, vedoucí od Harmony přes CUKR a k dalším nekonečným tajemstvím města. S příchodem 4. průmyslové revoluce se Slanina zamýšlí nad tématem práce a hledá paralely mezi současnou digitální dobou a dobou první průmyslové revoluce. Přináší nyní tak aktuální otázky o relevanci strachu z umělé inteligence a dalších technologií, stejně jako se luddité kdysi v 19. století obávali tkalcovských strojů. Jeho zrak se obrací k architektonické plastice, která zobrazuje práci a její atributy, a nachází spojení s archetypálním povoláním 21. století. Ve svém díle, které je jako mýtický Ouroboros – had požírající si svůj vlastní ocas, Slanina používá AI jako zbraň proti AI, témata zkoumá právě používáním moderních technologií a hledá skrze ně odpovědi v současných nástrojích a materiálech. 

ENG

In the nooks and crannies of the Intermedia 1 studio at the AVU in Prague, under the watchful eye of Milena Dopitová, Jan Slanina deviates from the mysteries of lighting and stage design, drawing inspiration from the world of techno rave parties, where he has gained experience over many years. Now he is putting them to good use in his fine arts. His journey began in the XYZ project collective to the depths of the cavernous spaces of Ankali club, leading from Harmony through CUKR and on to other endless mysteries of the city. With the advent of the 4th Industrial Revolution, Slanina reflects on the theme of the work and looks for parallels between the current digital age and the time of the first industrial revolution. He brings now such timely questions about the relevance of fear of artificial intelligence and other technologies, just as the Luddites once feared weaving machines in the 19th century. His gaze turns to architectural sculpture, which depicts work and its attributes, and finds a connection to the archetypal 21st century profession. In his work, which is like the mythical Ouroboros, a snake eating its own tail, Slanina uses AI as a weapon against AI, exploring themes precisely through the use of modern technology and finding answers in contemporary tools and materials.

Co byla tvoje oblíbená či nezapomenutelná akce?

Na to je hrozně těžké odpovědět. Upřímně se postupně  z dělání světel na párty stala až skoro rutina že to zdánlivě splývá v jeden velkým mejdan. Zároveň je ale spousta akcí které svojí specifičností utkví v paměti. Je těžké vybrat pouze jeden mejdan protože bych měl nerad pocit že někomu křivdím. Díky rave kultuře jsem navázal spoustu přátelství zažil neuvěřitelnou spoustu věcí a mohl se podívat na místa kam by mě v životě nenapadlo že se podívám. Pokud ale opravdu musím vybrat ten jeden tak to bude ten co se mi vybaví jako a první a to Harmony & Nite Vibes v retenční nádrži v Braníce v roce 2021 kdy jsme společně Michalem Veltruským vytvořili  více než dva metry velkou svítící kouli ze sklolaminátu která visela na plošině nad nádrží. Naprosto Ikonický moment na který do smrti nezapomenu je když nám ta plošina den před akcí začala hořet.

What was your favorite or unforgettable event?

That's a very difficult question to answer. Honestly, making lights at raves has gradually become almost routine so that it seems to blend into one big party. But at the same time, there are a lot of events that are memorable for their specificity. It's hard to pick just one because I don't want to feel like I'm doing anyone wrong. Thanks to rave culture, I've made a lot of friends, experienced an incredible amount of things and been able to see places I never thought I'd see in my life. But if I really have to pick one, it would be the one that comes to mind first, and that is Harmony & Nite Vibes in the retention tank in Braník in 2021, when together with Michal Veltrusky we created a glowing fibreglass ball more than two meters high that hung on a platform above the tank. An absolutely iconic moment that I will never forget is when the platform caught fire the day before the event.

Kosmos

Jak veliký je vesmír? Jak malá je molekula? Jak rychlé je světlo? Jak dlouho zaniká planeta? Už jste hráli hru Everything? Jaký je váš nejoblíbenější dynosaurus? Není schovaný klič k celému vesmíru v atomu vodíku viděného elektronovým mikroskopem snícího vědce?

Kosmos

How big is the universe? How small is a molecule? How fast is light? How long does it take for a planet to disappear? Have you played Everything? What is your favorite dinosaur? Isn't the key to the entire universe hidden in the hydrogen atom seen through the electron microscope of the dreaming scientist?

CZ

Světlonoš, krycím jménem Petr Pufler, je neoddiskutovatelnou legendou místní scény, kmotr některých světelných mláďat a otec nejlepších bastle instalací. Jeho jméno je nerozlučně spjato s pradávnými kruhy Polygon crew, kde tvořil dechberoucí instalace, jejichž síla spočívala v jednoduchosti principů. Z žárovky vytvářel svatyně, projevujíc genialitu v jednoduchosti. Světlonošova aura autenticity a pokory z něj činí jedinečného umělce. V současné době (s novým aliasem Betonoš) se věnuje studiu materiálu a robotické fabrikaci betonu ve společnosti So Concrete kurátorované Federicem Díazem. Jeho dílo prezentované na výstavě budou tvořit volné instalace z objektů, které vznikly v nedávné době, spojující beton s pryskyřicí a sklem. Petrova tvorba odráží fascinaci materiálem a světlem - průzkum nejzazších možností jejich schopností. Petrovým snem je také podat ruku modernímu muži a nabídnout mu kurz: “SuperChlap aneb Sto způsobů, jak vybastlit všechno”, což odráží jeho touhu po propojení umění, řemesla a každodenního života.

ENG

Světlonoš, also known as Petr Pufler, is an undisputed legend of the local scene, the godfather of some of the light padawans and the father of the best bastle installations. His name is inextricably linked to the ancient Polygon crew, where he created breathtaking installations whose strength lay in the simplicity of their principles. He created shrines out of light bulbs, displaying a genius for simplicity. Světlonoš’s aura of authenticity and humility makes him a unique artist. Currently (with a new alias, Betonoš) he is studying the material and robotic fabrication of concrete at So Concrete, curated by Federico Díaz. His work presented in the exhibition will consist of loose installations of objects that have been recently created, combining concrete with resin and glass. Peter's work reflects a fascination with material and light - an exploration of the ultimate possibilities of their capabilities. Peter's dream is also to lend a hand to the modern man and offer him a course, "SuperChlap or One Hundred Ways to Bastle Everything", reflecting his desire to connect art, craft and everyday life.

Co byla tvoje oblíbená či nezapomenutelná akce?

Doufám, že to na nás nespadne...

What was your favorite or unforgettable event?

I hope it doesn't fall on us...

CZ

V hlubinách uměleckého světa hibernuje kolektiv, jehož základy položili Tomáš Bukáček, Adam Mach, Filip Marek a Luboš Rezler (duo též známé jako Selektiv Mutism). Tato tlupa filmařů, vzdělaná na FAMU v Praze, přinesla do světa ravu estetiku sci-fi filmů, charakterizovanou minimalistickým stylem, ostrými rysy a chladnou atmosférou. Pod rukama se jim stávala vizuální stránka parties uměleckým dílem, jednovečerní výstavou, která druhý den přetrvávala v představách diváků jako ozvěna za snem. Tvorba kolektivu bude koncipována jako archeologické naleziště vlastních děl, kde útržky a fragmenty ze světelných instalací získávají nový význam a stávají se pazourky a venušemi v pojetí 21. století, s odkazy například na akci nite vibes w/ Ben Klock, největší halovkou té doby. Světelné a kinetické objekty vytržené z kontextu vytvářejí nové konstelace, zatímco diváci mají možnost nahlédnout do procesu tvorby prostřednictvím printů, skic, technických nákresů a malých displejů s video smyčkami. blok_4 je kolektiv tvůrců fascinovaných elektromagnetickými vlnami, světelnými a optickými jevy a moderními technologiemi, který se vyznačuje nejen citlivým zacházením s prostorem, či materiály, ale také aktivním zapojením diváků, čímž vytváří nové perspektivy a pohled na tvorbu kolektivu.

ENG

In the depths of the art world, a collective whose foundations were laid by Tomáš Bukáček, Adam Mach, Filip Marek and Luboš Rezler (a duo also known as Selektiv Mutism) is hibernating. This group of filmmakers, educated at FAMU in Prague, brought the aesthetics of science fiction films to the world of rave, characterized by minimalist style, sharp features and cool atmosphere. Under their hands, the visual aspect of the parties became a work of art, a one-night exhibition that lingered in the imagination of the audience the next day like an echo behind a dream. The collective's work would be conceived as an archaeological site of their own works, where bits and pieces from light installations would take on new meaning and become flintlocks and venuses in a 21st century conception, with references to, for example, the nite vibes event w/ Ben Klock, the biggest indoor party of the time. Light and kinetic objects taken out of context create new constellations, while the audience is given a glimpse into the process of creation through prints, sketches, technical drawings and small displays with video loops. block_4 is a collective of artists fascinated by electromagnetic waves, light and optical phenomena and modern technology, characterized not only by a sensitive handling of space or materials, but also by the active involvement of the audience, creating new perspectives and insights into the collective's work.

Co byla vaše oblíbená či nezapomenutelná akce?

„Fascinovaly nás pláty plechů a chtěli jsme
z nich udělat abstrahovaný promítací plátno.
Nakonec jsme se dva dny houpali v patnácti metrech na plošinách a doufali, že to ty kovový lanka s karabinama udržej ve vzduchu.“

What was your favorite or unforgettable event?

“We were fascinated by metal sheets and wanted to turn them into an abstract projection screen. Ultimately, we spent two days swinging fifteen meters on platforms, hoping the metal cables with carabiners would keep it in the air.”

Erorr Mirorr

Kresba vzniká a zaniká. 

Pohled na sebe, skrz sebe, za sebe.

Zjizvené zrcadlo.

Zjevování obrazu, který každý vidí jinak.

Svět v zrcadle je v něm samotným.

Vnitřní svět se mísí s vnějším.

Rána je místo, kde do vás vstupuje Světlo. - Rumi.

Erorr Mirorr

The drawing appears and disappears.

A gaze at yourself, through yourself, behind yourself.

A scarred mirror.

Revealing an image that everyone sees differently.

The world in the mirror is within itself.

The inner world blends with the outer.

The wound is where the light enters you. - Rumi.

CZ

Může být rave i pohádkou? Ve světě, kde se stíny, siluety a světlo prolínají v mihotavých tancích, pracuje také umělecká alchymistka Tereza Bartůňková. Známá svými až naivně snovými díly, přináší do temných jeskyní ravů nádech bezpečí a tajemných příběhů, aspektů, jež reflektují samotnou její osobnost. S hřejivou energií, která neméně odráží barvu jejího ducha, Tereza zve diváky do světa, kde se hranice mezi reálným a fantazijním smazává. Sama mezi různými světy dokáže velmi dobře putovat. Její umělecká praxe zahrnuje širokou škálu médií, od vizuálního pojetí ravů, až po vytváření scénického a světelného designu pro dětská a divadelní představení, ruku v ruce s kresbou, grafikou a fotografí. Ve své tvorbě se zaměřuje na afektivní sílu světla a atmosféry, vytváří pomíjivé momenty a odhaluje skryté aspekty reality. Pracuje intuitivně, tvoří příběhy a myšlenky, které vznikají samy od sebe. Pro tuto výstavu se pustila do nové výzvy, gravírování do skla, kde motiv zůstává záhadou, neboť využívá automatickou kresbu. Tereza se tak zamýšlí nad pomíjivostí eventové tvorby a srovnávájí jí s touhou vytvářet díla, která mohou lidé vidět opakovaně. 

ENG

Can a rave be a fairy tale? In a world where shadows, silhouettes and light intermingle in shimmering dances, also works artistic alchemist Tereza Bartůňková. Known for her almost naively dreamy works, she brings a touch of safety and mysterious stories to the dark caves of raves, aspects that reflect her very personality. With a warm energy that no less reflects the colour of her spirit, Tereza invites the audience in a world where the line between the real and the fantasy blurs. She herself is able to wander between different worlds very well. Her artistic practice encompasses a wide range of media from visually enriching raves, to creating scenic and lighting design for children's and theatre performances hand by hand with drawing, printmaking and photography. Her work focuses on the affective power of light and atmosphere, creating ephemeral moments and revealing hidden aspects of reality. She works intuitively, creating stories and ideas that emerge on their own. For this exhibition she has taken on a new challenge - engraving in glass, where the motif remains a mystery as she works with her free hand and mind. Tereza is questioning the ephemerality of event art and reflect trough desire to create works that people can see repeatedly.

Co byla tvoje oblíbená či nezapomenutelná akce?

„Cukr Kolonie (2021). Během příprav to bylo jak v mraveništi! Kmenový souznění. Historický skanzen se nám pod rukama na noc změnil v mimozemské, kouzelné místo. Horká noc, hořící kostel, z hlavní věže se kouřilo a lidi kolen ní tančili jak kolem totemu. Všude černý opálený dřevo, ráno déšť. Nádherná apokalypsa.“

What was your favorite or unforgettable event?

“Cukr Colony (2021). During the preparations, it was like an anthill! Tribal harmony. The historic open-air museum turned into an alien, magical place under our hands for the night. A hot night, a burning church, smoke coming from the main tower and people 
dancing around it as if around a totem. Black burnt wood everywhere, rain in the morning. A beautiful apocalypse.”

Světlosvod 
Kinetická, světelná instalace

Tři křídla.

Každé ve svém rytmu.

Cestují kolem jádra.

Otočka za minutu.

Otočka za hodinu.

Otočka za den.

Běh času odhaluje-zakrývá světelné jádro.

24hodinový cyklus


Instalace poukazuje na problematiku konzumování světla v nesprávném čase a množství.

Light guide
Kinetic light installation

Three wings.

Each in its own rhythm.

They travel around the core.

One turn per minute.

One turn per hour.

One turn per day.

The passage of time reveals and conceals the celestial body.

The 24-hour cycle


The installation points to the matter of consuming light at the wrong time and amount.

CZ

Petr Cuker je znám napříč všemožnými kmeny skrze Prahu a to hlavně díky své nesmírné oddanosti a ochotě naslouchat, kdy vlastní touhy a potřeby mnohdy upozaďuje ve prospěch podpory a pomoci ostatním umělům a kolektivům. Jeho ruce, šikovné ve zpracovávání nejrůznějších materiálů, si navykly vytvářet umělecká díla za pomocí nalezených pokladů, ready made věcí, upcyklací použitého, ale i nově vytvořeného. Petr se stává moderním jeskynním mužem vybaven zručností a odvahou zkoumat neznámé. Ve svém novém díle se z hlediska materiálu ponořuje do světa sklolaminátu. Tématem mu pak budou v současnosti velmi zmiňované a důležité cirkadiální rytmy spojené se slunečním světlem a jeho vlivem na naše zdraví. Petrovo dílo divákům odhalí desynchronizaci a narušení našeho vnitřního světa světlem nezdravým, nepravým. Toto dílo, umístěné symbolicky na konci cesty naší výstavou, je odrazem návratů domů v černých brýlích za svitu prvních slunečních paprsků. Odkazuje (nejen) na životní styl nočních ptáků subkultury kolem ravu, ale také na společenský fenomén kolonizování noci. Hlavním cílem Petrovy instalace je tak poukázat na problematiku konzumování světla v nesprávném čase, barvě a množství, která je zdrojem mnoha nešvarů dneška a dnů budoucích.

ENG

Petr Cuker is known across the tribes of Prague for his immense devotion and willingness to listen, often neglecting his desires and needs in favour of supporting and helping other artists and collectives. His hands, skilled in processing a variety of materials, have made a habit of creating works of art using found treasures, ready-made items, and upcycling used and newly created items. Peter is becoming a modern caveman equipped with the handy skills and courage to explore the unknown. In his new work in terms of materials, he delves into the world of fibreglass. His topic will then be the currently much-talked-about and important circadian rhythms associated with sunlight and its effect on our health. Peter's work will reveal to the audience the desynchronisation and distortion of our inner world by unhealthy, false light. This work, placed symbolically at the end of our journey through the exhibition, is a reflection of coming home early morning in black glasses to the first rays of the sun. It refers (not only) to the night bird lifestyle of the subculture around raves, but also to the social phenomenon of the colonization of the night. The main aim of Peter's installation is thus to highlight the issue of consuming light at the wrong time, colour and quantity, which is the source of many of the ills of today and the days to come.

Co byla tvoje oblíbená či nezapomenutelná akce?

„Hmm těžká otázka, ale třeba barrandovský terasy (Cukr) byly top!) Se Sláňou a Teres sme tam strkali neony do žlabů kolem celého bazénu. Dneska mi to přijde jak dělat vysokonapěťový plot. Pak sem tam nesl ňáký světlo na ten giga můstek skokanskej, bylo to dost vysoko a nebezpečný. Říkal jsem si: Stojí to za to? A stálo. Bylo to top)“

What was your favorite or unforgettable event?

“Hmm, tough question, but for example the Barrandov terrace (Cukr) was top!) With Sláňa and Teres, we placed neon lights into the troughs around the entire pool. Today it feels like building a high-voltage fence. Then I carried a light all the way up on the water jump tower, it was quite high and dangerous. I was wondering: Is this worth it? And it was. It was top)”